Kostlivec

Za slezské války zabloudil jeden raněný voják v lesích u Šumburku. Zřítil se do lesní studánky již tak neblahé pověsti a utopil se. Byla to úzká hluboká šachta s čistou vodou, ze které trčely už jen nohy nešťastníka. Dřevorubci našli mrtvolu a přivedli k ní doktora Kittela. Dřevař se domníval, že si voják vyrazil dech, jak se zřítil, neboť viděl páru na dně studánky. Nato Kittel rozvážně povídá: „Jeho život již dávno vyprchal a ta pára není žádným dechem, ale jedovatými plyny, uvolněnými rozkládajícím		Ilustrace z knihy Pověsti o doktoru Kittelovi

se tělem. Musíme ho ihned vyvařit, jinak bude celá vesnice v nebezpečí. Jakmile by se rozmohlo umírání, měli by hrobníci i ve městech plné ruce práce.“ Zamumlal nějaké pořekadlo nad vodní jámou a kruhovitě zašmátral rukama ve vzduchu. Voda se následně zurčivě roztočila a záhy se začala vařit jako v nějakém hrnci visícím nad ohněm. Horká pára stoupala vzhůru. Kittel nakreslil kruh kolem jámy a odešel domů. Voda se vařila celou noc. Vesničané se brzy dozvěděli o celé události a báli se moru. Příštího dne se Kittel vrátil s několika zvědavci. Potichu pronesl své zaklínadlo, načež se voda ztišila. Klidná hladina klesala níž a níže, dokud se nevsákla poslední kapka. Když pak z jámy vytáhl bílého kostlivce, vzali lidé do zaječích. Zvolal z nimi: „Chudák nebožtík již žádný mor nerozšíří, naše vesnice je zachráněna.“

Ještě téhož den nechal jámu zasypat pískem. Místo ještě dlouho neslo pojmenování Umrlčí studna a za hlubokých nocí nad ním poletovaly bludičky. Kostlivce si Kittel vystavil ve studovně.